Journey-la-la: Dva raci usmažení na víně a banánech

Tak už v tom nejsem sama a Honzík už je taky rak. Život plážového povaleče není nic jednoduchého. Dneska máme volno, ale na pláž teda radši nejdem. Chceme prozkoumat rudé útesy, které jsou kousek od pláže a římské ruiny, které tady mají. A večer tenis a ping pong, když teda bydlíme v tenisovém pokoji.

Raci plážovcoví zdraví!

Mají tady nejlepší banány, jaké jsme kdy jedli a rozhodli jsme se vyzkoušet co nejvíce portugalských vín. U Honzíka zatím vyhrává Aveleda a já jsem svého favorita ještě úplně nenašla. Dneska půjdem už do červeného, tak snad. Je tady spousta míst, kde voní fíky. Mi teda smrdí jako Maggi, ale Honza říká, že to voní, tak nevím.

To není fakáč... to má být "Tady voní fíky!"

Jinak co tady děláme... Já jsem hlavně paní recepční, což je legrace veliká, protože všichni se mnou mluví portugalsky a já vůbec nevím. Aspoň už si ale nepletu obrigado s arigato. Význam je sice stejný, ale nevím, co by mi na to Portugalci řekli. Už mám ale nacvičenou větu do telefonu, kde (prý) říkám, že nemluvím portugalsky a v portugalštině se jim někdo ozve později. Foneticky zní asi takhle: "Škup io no falo porčuges. Ajgei vai ligar majštarde prigeš numer." Občas se ovšem Portugalci hodně snaží a překládají mi do angličtiny pomocí translatoru a potom mi to do telefonu pouští. Taky pomáhám vymyslet sportovní balíčky pro zimní období, které tady chtějí prodávat a najít cesty, jak to nejlíp zpropagovat.

Tady jsme sprchovali slony

Honzík sice v pracovním polo tričku a kraťasech vypadá jako instruktor tenisu, je to ale pan správce, co dělá vše, co je potřeba. Včera vytrhal plevel, opravil vlajku a všechno uklidil. Stejně je to ale instruktor tenisu. Musím ho vyfotit. Občas taky chystáme snídani, abychom ji potom mohli sníst. Setkáváme se taky se zábavnými dotazy a požadavky. Např.:

"Když jsem si objednal pizzu, kde na ni mám počkat?"
"Tady vedle kávovaru, to je položený cukr?"

"Nefunguje mi televize, můžete se na to podívat?"
Příjdu tam, zapnu set-top-box a televize začne hrát.
"No teda, jak jste to udělala???"

Nejlepší snidaně

Vilamoura je zvláštní místo k životu. Všude okolo jsou obrovské vily obrovských boháčů a hotel Hilton tady narozdíl od toho pražského vypadá luxusně i zvenčí. Jsme obklopení golfovými hřišti a tenisovými kurty. Okolo maríny je milion restaurací a barů, nejvíce narvaný je vždycky ten, kde vysílají anglický fotbal. Angličani jsou tady vůbec zajímavý druh, který jde podle barvy poznat vždy a všude. Nejsou to raci jako my dva a další lidi, kteří jsou tady zatím krátce, ani bronzáci jako jižní národy, ale jsou částečně bílí jako stěny s rameny a obličejem růžovým jako prasátko. Vilamoura není ani město, je to spíše jenom letovisko nebo moderní vesnice a byla založená portugalským bankéřem někdy v 60. letech.